Jasper

17. 5. 2016

Pyramid Lake

Do dnešního dne jsme se probudili na odpočívadle u Highwaye 16 asi na půl cesty z Prince George do Jasperu. Spaní to nebylo moc hezký,  dál už jsme ale včera nezvládli dojet. Teď pokračujeme do Jasperu. Po cestě jsme se stavili v jediném větším městě McBride na benzínce na kafe a ztratili jsme Medity, kteří jeli za námi. Zkoušeli jsme na ně mávat a volat jim na telefon, ale bez odezvy.  Dál za McBridem už nikde nebyl signál, tak jsme se nemohli už domluvit. Radka myslela, že jsme pořád před nima, tak na to šlapala a my si dali v pohodě kafíčko a po cestě jsme se ještě stavili na jedněch ze dvou vodopádů, které byly u cesty. S Meditovcema jsme se zas potkali až v Jasperu.

Je pár dní před sezónou, která začíná o tomto víkendu, tak je tu otevřený jenom jeden kemp, stojí 30 dolarů za auto, chceme tady strávit pár dní, tak zkoušíme vymyslet nějakou levnější variantu. Nejprv se ale jedem podívat na Pyramid Lake a Pyramid Mountain a třeba tam potkáme nějaký odlehlejší kout, kde by se dala nenápadně zaparkovat naše dvě auta. Před Pyramid Lake je ještě jedno menší jezero Patricia Lake, které hraje přesně takovými neuvěřitelnými odstíny modré a zelené jakoby to někdo protáhl photoshopem.

Patricia Lake

Aby těch Pyramid věcí tady nebylo málo, před Pyramid Mountain na Pyramid Lake je ještě Pyramid Island, malý pěkný ostrůvek s altánkem, spojený s pevninou dřevěným mostem. Moc hezké odpočinkové místo. Pyramid Mountain je celkem majestátná hora zbarvená do červena od železných rud a od ostatních hor, které obklopují Jasper, se dost odlišuje, skoro jakoby sem vůbec nepatřila (jako Black Tusk u Whistleru). Po cestě k Pyramid Lake jsme si všimli, že byla odbočka na Day-Use Area, tak zkusíme zajet tam a budem doufat, že před sezónou nikdo moc řešit nebude v jakou denní dobu protor používáme. Brána má zavírat při setmění, tak počkáme do té doby, zda nás příjde někdo vyhodit. V areálu jsou čtyři pláže s piknikovými stoly a ohništěm povětšinou obsazené popíjejícími Kanaďani. Moc se mi líbí tahle pikniková kultura, kdy se kamarádi nebo širší rodiny i se psy schází u ohně někde v přírodě nebo jedou společně kempovat. Vaříme večeři, popíjíme víno. Světlo je asi až do půl dvanáctý, jelikož jsme teď už severněji než Praha a navíc s překročením hranic s Albertou nám ukradli ještě hodinu, přejeli jsme totiž do jiného časového pásma. Jdeme spát kolem půl druhé a kromě popelářů někdy nad ránem nikdo jiný nepřijel, aby nás vyhodil.

Pyramid Mountain - naše nocležiště

18. 5. 2016

Dneska pokračujeme v prozkoumávání přilehlého okolí Jasperu. Jedeme se podívat na Athabasca Waterfalls. Tady už je celkem dost turistů,dá se sem totiž dojet autem nebo tu potkáte i celé autobusy různých národností. Stačí vždy ale poodejít, tak kilometr dva od atrakce a pak už potkáte vzácně jen jednotlivce. Po Athabasca Waterfalls popojíždíme k dalším vodopádům jménem Sunwapta. Silnici obklopují nádherné hory. Mě s Vojtou se to líbí víc než turisty přeplněné vodopády. Ale vodopády jsou taky krásný s průzračnou vodou. Poněvadž máme celkem dost času rozhodnem se po obědě vyrazit na Geraldi Lakes, na ceduli je napsáno, že je to šest kilometrů, tak tady už kromě nás není ani noha. Po odbočení ze silnice jedeme prudce do kopce po štěrkové cestě plné výmolů, po pár kilometrech začínáme vařit, tak radši zaparkujem a jdem dál (jak nás to naučili cedule na Šumavě). Asi po kilometru dorazíme na parkoviště a odsud, kde začíná teprv pěší část. K bližšímu jezeru jsou to dva kilometry, ke vzdálenějšímu kilometrů šest. Dost se nám zakabonilo, stejně ale vyrážíme alespoň k bližšímu z jezer. Začíná pršet, my pokračujem. Nikde nikdo, tak hodně hlučíme, abychom náhodou nepotkali medvěda. Za chvíli doběhnem k prvnímu jezeru. Jezero je malinký a obklopený lesy s nádherně čistou vodou, protože tu není ale žádný výhled do krajiny, rozhodnem se proto vylézt ještě na horizont, kde předpokládáme, že uvidíme, jak na první jezero, tak i na druhý. Blátivou cestičkou obcházíme jezírko, pak začíná prudší stoupání, podél cesty je celkem pěkný vodopád. Dolezem na horizont, ale stále žádné výhledy, tak zkoušíme popolézt víc nahoru, je zataženo,poprchává, ale konečně vidíme na menší jezírko. Výhled je to ale nic moc. Malé jezírko oblopené hustými lesy, na druhé straně ještě dost vzdálený vodopád padající z výše položeného jezera. K dalšímu jezeru je to asi další dva kilometry, už je po šestý a počasí furt nic moc, tak usoudíme, že je asi na čase se vrátit. Trochu jsme zmokli, nic moc jsme neviděli, ale jinak výlet super :) Vracíme se na Day-Use Area. Noc jsme zas přečkali bez vyhození.

Řeka tekoucí z Athabasca Falls

19. 5. 2016

Podle předpovědi má být dneska hnusně, tak jsme nic moc neplánovali. Ráno si dáváme věci vyprat. V Jasperu jsou dvě prádelny jedna stylová, kde je tu spousta praček a sušiček různých velikostí a která je spojená s kavárnou. Lze si tu dát i sprchu a můžete na internet (za vše si ale připlatíte) a druhá je prostě prádelna s wifi zadarmo. My vybrali tu stylovou, ale levněji by vyšla asi ta obyčejná a měli bychom v ceně i internet :) Z prádelny se přesouváme do knihovny. Zatím nejošklivější knihovna, kterou jsme v Kanadě viděli, v areálu hokejového stadionu. Na stadionové toalety se chodí na záchod. Knihovnice jsou ale moc milé. Trochu to vypadá, že je tu ta knihovna jen dočasně. Z knihovny jdeme do bazénu. Zvedá se vítr a je hrozná zima, venku je úplná fujavice, paní recepční říká, že na horách má v noci sněžit. Brrr teda, jsme rádi, že můžeme do teplého bazénu. Teda ale na takové hogo fogo turistické město, je městský bazén spíše skromný. Ještě jsme tu potkali výměnný pobyt střední školy z Edmontonu, tak to byla docela divočina. Z bazénu jedeme zas přespat k Pyramid Lake. Je hnusně, fučí studený vítr, tak zalézáme hned do auta a jdem spát. Na parkovišti, kde spíme už stojí jedno auto, někdy po setmění sem přijíždí ještě asi dvě další auta kalících kámošů. Společně tady pár hodin pokalují a ráno na parkovišti zbytde zas jen jedno auto.

Maligne Lake - 20.5.2016

Maligne Lake

Ráno se pozvolna balíme a vyrážíme k Maligne Lake. Už cesta k jezeru je moc pěkná. Zastavujeme na odpočívadle, kde se asi čtyřicet lidí snaží vyfotit pasoucího se medvěda. Medvědovi je to evidentně úplně jedno.

Najdi méďu

Pokračujeme v cestě a dorážíme na Maligne Lake asi v jedenáct, už je tady velká spousta turistů. Většina sem přijela se svést na lodi po jezeře. My jdem prozkoumat přilehlé okolí. Vydáváme se na jen asi 3 kilometrový okruh Mary Schaffer Loop. Davy opadají, asi po dvou kilometrech jsme na cestě sami. Vracíme s k autu. Co podniknout dál? Vyjížďka na lodi je předražená a jen si půjčit loďku je taky pořádná pálka. Tak se rozhodnem, že se vydáme do kopce podívat se na to krásné jezero zeshora. Ráďa chce došít záclonky, tak zůstává dole u auta, škrábeme se na Opal Hills tedy jen ve třech. Převýšení asi 600 metrů, vzdálenost 8 km, tak tu zas kromě nás nikdo není. Hned asi po kilometru potkáváme ceduli, že je tato oblast často navštěvovaná medvědi Grizzly s doporučením, jak se chovat. Být hlučný, mít s sebou bear sprey chodit aspoň ve čtyřech lidech. Ooops jeden nám chybí, tak musíme dělat bordel jako za čtyři lidi. Měníme hlasy, děláme si z toho srandu a když na cestě narazíme na celkem čerstvé medvědí hovno přímo uprostřed cesty, ještě zesílíme na hlasitosti. Asi za hodinku svižné chůze dorazíme nahoru na místo rozhledu. Je tu docela frišno, ale neprší a výhled je tu excelentní. Na krásné hory okolo a na celé jezero. Prostě nádhera. Parádní materiál na focení.

Panorama z Opal Hills

Maligne Lake

Pofoceno a teď už jen rychle seběhneme zase zpátky na parkoviště. V průvodci stálo, že je to výlet na 4-6 hodin, my to dali za dvě a půl i s focením. 

Po cestě z Maligne Lake

Vracíme se zas k Pyramid Lake, koupili jsme si steaky, že si je ogrilujem na ohni. Rozděláváme oheň, připravujem věci na večeři a v tu chvíli začne šíleně foukat studený vítr. Menší předměty se snaží odletět vzduchem pryč, oheň fouká všemi směry a je skoro nemožný vydržet venku. Steaky teda necháme na zítra a spokojíme s chlebem. Jdem spát. Zítra se pomalu chceme začít vracet do Prince George.

Pyramid Mountain a vichr z hor

21. 5. 2016

Ráno nás budí klepání na okénko asi dvě minuty před nařízeným budíkem. Rozespale otevíráme dveře od auta a za nimi ranger jako vystřižený z magazínu o rangerech. Uniforma, kloubouk, knír a bradka, starší pán, ze kterého sálá respekt. Sdělujeme nám, že v národním parku lze spát jen na místech k tomu určených, tedy kempech. Tak se omouváme a říkáme, že jsme to nevěděli. On odpovídá, že je to v pohodě, ale ať už se to neopakuje, pak odjíždí a my jsme rádi, že jsme celý pobyt v Jasperu přežili bez toho, aniž bychom museli do kempu. Dneska ještě zajdem do knihovny a vyrazíme na zpátek ke spáleništi, zjistit, zda už houby rostou. Po cestě chceme ještě stihnout liquor store v McBridu. Zavírá v šest, tak máme asi dvě hodiny na to ujet 170 km. Docela na to šlapeme, než nám dojde, že cestou na zpátek zas projíždíme hranicí časového pásma a že nám vrátí ukradenou hodinu. V McBridu jsme asi hodinu před zavíračkou. Pak pokračujeme k místu, kde chceme dnes přespat. Vybrali recreation site u jezera kousek od dálnice LaSalle Lakes. Kemp je to malý je tu jen asi dvacet tábořišť, moc hezký, neplacený, akorát je víkend, tak máme štěstí, že jsme našli volné místo. Rozděláváme oheň a konečně opekáme naše steaky, k tomu pivečko a dneska bezvětří. U nás dobrý.

Morels Hunting aneb smrži letos asi nebudou...

Směr houby

8. 5. 2016

Ráno jdem na domluvenou schůzku s lékařem. Dozvíme se jen,že oboje to je svalové zranění a to trvá dlouho než se zahojí. Takže jen cvičit, cvičit, cvičit. Doktorka mě ještě pošle za chiropraktikem, že je dobrej a proč to nezkusit. Je to moje první taková návštěva. Je to docela vtipný. Člověk se dozví zajímavý věci jako tohle je šišatý, tohle trochu překroucený, pravá noha kratší, atd. A pak následuje spousta prokřupávání a lámání a občas to bolí. Po přeskládání celého těla a zaplacení nemalého obnosu jdu na procházku, aby se mi kosti, svaly a klouby usadily nazpátek. Potom se potkáváme s Meditem a Radkou a jdeme na jídlo. Všechno jídlo za pět dolarů, tak si dáváme celkem solidní hamburger za tuhle cenu. Hned na úvod rozliju vodu, kterou mi servírka zrovna donesla, takže je svět stále v pořádku a návštěva chiropraktika se mnou zázraky neudělala :) Pak jdem do knihovny na internet a dopsání restů.V každým větším městě je knihovna,kam lze jít na internet zadarmo, pokud člověk v Kanadě bydlí a někde knihovníci vůbec neřeší bydlení a nebydlení a můžem tam jít kdokoliv. Po pár hodinách se vracíme k autu a jelikož jsme nehlídali čas,přetáhli jsme povolený dvě hodiny a na autě nacházíme pokutu 48 dolarů. No tak to je pořádná pálka. Voláme na uvedený číslo a tam nás jen chlapík odkáže na internetový stránky. Online vyplňujem zprávu pro provozovatele parkoviště, že se moc omlouváme a že jsme byli u doktora a nehlídali čas a o pár dní později nám příjde na email, že pokutu ruší, ale že si máme uvědomit, že dané parkoviště je pro návštěvníky obchodů a respektovat pravidla. Jelikož Radka s Meditem parkovali na stejném parkovišti jen o pár řad vedle, našli tuhle nepříjemnou věc na skle u řidiče taky. Zkusili to tedy vyřešit stejným stylem jako my, bohužel ale dosáhli jen snížení pokuty. Po tomhle nepěkném rozloučení s Whistlerem, míříme na sever, vedle města Prince George máme vyhlídnutý místo, kde loni shořelo 25 tisíc hektarů lesa, tak tu mají letos růst smrže. Po cestě se ale chceme ještě zastavit za našimi přáteli, Čechy, kteří opustili Československo před více než 30 lety a my je potkali hned asi po pěti dnech po příjezdu do Kanady. Ve frontě na trajekt jsme zaparkovali hned vedle nich. Zajímavá náhoda. Dnes se chceme jen přiblížit na půl cesty k 100 Mile House, kde Ema s Ivanem bydlí. Po Whistleru následuje Pemberton, tady nahlídnem jen do místního thrift storu a jedeme dál. Cesta celkem rychle ubíhá. Občas je trochu rozbitá, všude je spousta domů na prodej, občas projíždíme teda hodně zvláštníma vesnicema, kde jsou spíš chatrče, než domy,párkrát přejedem železnici a teď přijíždíme do vesničky, kde je malý dřevěný kostelík s věží nakřivo, div, že nespadne. A všude spousta zpomalováků. Trochu se nám to nezdá, že ale jsme na špatné cestě pochopíme zcela až ve chvíli, kdy si přečteme, že za 300 metrů skončí silnice. Dojíždíme tedy až nakonec, tam se otáčíme a cestou zpátky z vesnice nás udiveně pozoruje pár Indiánů a jejich psích společníků. Tak zas návrat zpět až do Pembertonu, tady čepujem benzín u místních Indiánů a vyrážíme dál na sever, teď už po správné silnici. Jedeme krásnou scenérií. 

Kolem hory, jezera, lesy. Míříme na tábořiště,  které jsme předem vybrali. V BC je hromada kempovišť, některá soukromá, některá patří pod BC. My přisli na to, že ty co mají v názvu recreation site, májí pouze buď selfregistration a správce může a nemusí přijít a zkontrolovat platby anebo bývají úplně zadarmo. Vždy jsou ale tyhle kempy levnější než soukromé nebo ty co mají v názvu provincial parc. Vybavené jsou ale podobně.  Místo na sezení, železný kruh na oheň, toalety a blízko zdroj vody. Vedle kempu, který jsme vybrali pro dnešní noc teče mohutná řeka Frazer River. Kemp je malý přímo u silnice a není tady ani self registrace. Po proudu řeky jsou ještě asi další tři kempy stejného ražení. V kempu nikdo kromě nás není, pomalu padá tma a my si chceme nebo spíš musíme udělat hamburgery, protože jsme maso na ně koupili už před dvěma dny ve slevě. Jsme ale uprostřed divočiny a kolem nikdo nikde. Rozděláváme oheň a u toho různě bušíme do lavičky, voláme a pískáme a honem rychle opékáme maso a jíme hamburger rychle jako kdybychom soutěžili o zápis do knihy rekordů. Pro jistotu máme otevřené auto a nechali jsme místo u řidiče volný, abychom když tak mohli narychlo odjet. Paranoja z medvědů stále trvá.  Další kemp je vzdálenej asi jen kilometr, tak si tak říkáme, že jestli se tam někdo pokouší usnout, tak nás má za idioty. Naštěstí se neukázal ani medvěd a ani žádnej naštvanej soused :) Tak můžem jít v klidu spát.

Jedno z mnoha jezer a vláček "Rocky Mountaineer"

100 Mile House, Návštěva Emy s Ivanem a naše první "polární záře"

9. 5. 2016

Ráno nijak nespěcháme se vstáváním. S Emou jsme se domluvili, že přijedem někdy odpoledne, tak nemusíme moc spěchat. Vše pomalu sbalíme a pokračujem po silnici dál na sever. Pomalu končí horské pásmo a krajina se proměňuje. Občas potkáme nějaké menší město,kde koukneme pro jistotu do thrift storu, ještě si chceme koupit kopačák a rybářskej proutek, ale zatím nemáme štěstí. Teď projíždíme dokonce takovou skoro pouští, vše vyprahlé, místní tu zavlažujou louky, aby měli čím krmit početný dobytek. 

Hodně to tu připomíná Divoký Západ, tak není divu, že po pár kilometrech dokonce potkáváme rodeo. Zrovna tam ale nikdo nic nekrotí, jedeme proto dál. Podle instrukcí dorážíme až k domu, kde žije Ema s Ivanem. Hned po příjezdu, jdem zkouknout rozlehlou zahradu. Zahrada je opravdu krásná, je vidět spousta úsilí, jak tento kus země vytrhávají ze spárů divoké přírody. Jejich dům je taky moc pěkný. Všechno čisté a upravené, jen my sem po týdnu spaní v autě moc nezapadáme. Ale díky jejich pohostinosti se rychle dáváme do kupy. Kafe, skvělá buchta, sprcha,výborná kulajda, pračka a jsme zas jak znovuzrození a dnes přespíme i v opravdový posteli. Teda Ema s Ivanem k nám nemohli být laskavější. V průběhu naší regenerace dorazila Radka s Meditem. Tak jsme teď už všichni čtyři zahrnování skoro až rodičovskou péči. Dnešek snad nemůže být lepší, ale je, jelikož jsme vygooglili, že by měla být vidět polární záře. Tak zjištujeme, kde by bylo možný ji pozorovat. Nedaleko odsud je kopec Begbee, kde je meteostanice a tak by tam měl být rozhled do všech stran. Čekáme až skoro do půlnoci a pak vyrážíme autem do noci. Lezeme potmě do kopce. Je celkem zima, ale jestli záři uvidíme, tak to za to stojí. Kopec je hned u dálnice, tak je výhled trochu narušovaný svítícími auty, ale na severu něco je. Zas takovej spíš bílej oblak. Když ho ale zachytíme foťákem, je svítivě zelený. Není to sice taková nebeská show, jakou jsme si přáli, ale stejně je to pěkný. Vracíme se dost unavený, hned jdem tedy spát.

Aurora nad 100 Mile House z Mount Begbee

10. 5. - 11. 5. 2016

Ráno jsme znovu pohoštění kafíčkem a výbornou snídaní. Ještě se všichni sprchujeme do zásoby a pomalu se balíme, s Vojtou tady necháváme naše lyžařský vybavení. Sice jsme si s ním užili spoustu zábavy, ale vozit ho v autě teď na jaře už byla velká otrava. No a teď se musíme rozloučit. Moc jsme za všechno poděkovali, bylo to vážně moc fajn tady aspoň chvíli pobýt s Emou a Ivanem, musíme ale pokračovat dál na sever. Na cestu jsme ještě dostali výbornou buchtu. Snad budem mít někdy příležitost tuhle pohostinost oplatit. Po rozloučení vyjíždíme směr Lake Williams. Máme stažené nějaký mapy požárů z posledních let, tak koukáme, že u Lake Williams by měl taky jeden menší být. Rozhodli jsme se nejprv zamířit tam. Podle navigace jedeme až k hranici požáru, ale je to nějaký divný, ještě je dost světlo a nikde u cesty nevidíme žadný houbaře ani zaparkovaný auta a les je tu sice spálenej, ale dost zelenej. Po cestě jsme si ale všimli, že na protějším kopci je takovej barevnej celkem velkej shluk, kterej vypadá jako stanový městečko na festivalu, a to teda potěšpánbůh, jestli to jsou houbaři. Otáčíme auta a jedem se tam podívat, třeba se dozvíme od výkupčích nějaké informace. Projedem nazpátek celejch deset kilometrů po prašný cestě a po pár metrech odbočujem zas z dálnice a jdem hledat houbařský městečko. Dojedem až k tomu, co jsme považovali za kemp a on tam je vrakáč. No to jsme se ale blbě napálili. Kolem zrovna projíždí Indián v trucku, tak se ho ptáme na spáleniště a kde všichni jsou a on nám říká, že tu byl sice požár, ale tři roky zpátky. Hm, tak to jsme tu dost pozdě :) Tak nezbývá než pokračovat do Prince George. Dneska už ale jen stihneme dojet k městu Quesnel, kde přespíme u jezera v kempu, který je ještě před sezónou zavřený. Ráno jedeme do Quesnelu prohlédnout město a nakouknout do thrift storů. Koupili jsme cd Johnyho Cashe pěkně stylově na ten náš road trip :)  V Quesnelu mají moc zajímavou věc liquor store drive thru. To je fakt vtipný v zemi, kde mají zákon na to, že v prostoru řidiče nesmí být žádný alkoholický nápoj,  takže ani spolujezdec nesmí mít ani zavřenou plechovku s pivem. Z Quesnelu jedeme přímo do Prince George.  Tady nejprv navštívíme knihovnu, která vypadá jako kdyby tady taky řádili komouši jak u nás. Taková betonová kostka, před tím jsme vždy potkávali moc hezký knihovny hodně světlé, ze dřeva s velkými skleněnými plochami. Tady to nás teda trochu překvapilo. Ale uvnitř je knihovna pěkná, prostorná a hodně osvětlená. Tak jsme tu všichni na pár hodin zakotvili u zásuvek a internetů. Pak jsme dokoupili zásoby a vyjeli ke spáleništi. Jedeme prašnou cestou až na okraj spáleniště, prašná cesta se proměňuje v úzkou terénní pěšinu, po které jedeme až po pár stech metrech dojeme k příkopu, který naše auta nejsou schopný přejet. Zas je to nějaký divný, nikoho jsme do týhle doby nepotkali, jen medvědí maminku s mládětem a losí maminku taky s mládětem. Obě rodičky jsme naštěstí pozorovali jen z bezpečí auta. Kontrolujem mapu a teď si všimnem, že je tu ještě jedna cesta, která vede až do srdce spáleniště, akorát z druhý strany. Už se ale připozdívá, tak se rozhodnem, že tu aspoň přespíme a houbaře najdem až ráno.

Houbaření

12. 5. - 16. 5. 2016

Kdyby nebylo medvědů, na houbách bychom nic moc zajímavýho neprožili. Trochu kecám, pět dní kempujem v přírodě, děláme každý den oheň,je to hezký ale je to i dost nutnost kvůli odhánění komáru a navíc na něm vaříme. A přes den poprvé zkoušíme profesionálně houbařit. Jsme tu ale před sezónou, tak to zatím není nic z čeho by se dalo uživit, ale aspoň to zkoušíme a zjišťujeme, kde smrže najít. Taky jsme se seznámili se zajímavými lidmi s výkupčím Fredem, s Davem, kterému se říká Hillbilly i s pár příslušníky first nation. Po pěti dnech si ale dáme pauzu, pojedeme do Jasperu výletit a na houby se vrátíme, až (jestli) pořádně začne sezóna. Zatím  to za to nestojí. A víc na severu sezóna smržů začne ještě o dost později, takže přesouvat se na Yukon za houbami taky zatím nemá smysl.

K těm medvědům, druhý den na houbách jsme našli celkem pěknou lokalitu, kde rostlo docela dost smržů, po tom co jsme ji důkladně prohledali, rozhodli jsme se s Vojtou pokračovat na protější kopec, kde jsme odhadovali, že by mohly být podobné podmínky. Lezeme do kopce, překračujeme spadené klády a míříme k ostrůvku stromů pár desítek metrů před námi, když si všimnu, že se tam pohnul celkem velký tmavý stín. Díky bohu tmavší než barva, jakou má medvěd grizzly, ale jeho rozměry budí respekt. Začnu teda dost hlasitě vyřvávat, Vojta nereaguje.  Tak volám hlasitě: "Je tam velkej medvěd". V tu chvíli už Vojta porozumí, bere do ruky bear spray a připojuje se k mému volání. Z protějšího kopce na nás volá Radka s Meditem ahoj a že jdou k autu, netuší totiž,  co se nám zrovna děje.Medvěd se k nám otáčí zády, ale neodchází zatím. My pomalu ustupujem za hlasitého volání.  Medvěd se neustále otáčí a kontroluje, zda opouštíme prostor. Stejně jako my, radši každou chvilku koukáme přes rameno, zda nejde za námi. Ufff jsme dostatečně daleko a medvěd za námi nejde. Teda na to potkávat medvědy u silnice jsme si už docela zvykli, ale takhle potkat medvěda na otevřeném prostranství,  kde nás nechrání auto, je zcela jiná zkušenost.  Navíc tenhle medvěd byl o dost větší,  než ti, které jsme zatím potkávali u cest.

Druhý den odpoledne Medit s Ráďou, aniž by si přáli nás trumfovat,  zažíjí ještě silnější zkušenost s medvědy. Společně jsme se ráno vydali na houby, pak jsme se ale nějak rozdělili a my kroužili kolem jezera a Mediti se vydali do kopců. Kolem čtvrté odpolední jsme si řekli s Vojtou, že je načase vrátit se k autu, po cestě jsme ještě koukali po houbách, až najednou vidíme Radku s Meditem, o kterých jsme si mysleli, že už se jeli někam vykoupat, před námi na cestě. Voláme na ně, oni se otáčí,  Radka k nám běží objímá nás a říká, že jsou rádi, že jsme naživu, že nás hledají už několik hodin. Přichází i Medit, v každé ruce jeden bear spray, a říká, že si zastříkal. A pak začínají vyprávět,  co se jim stalo. Raďa potřebovala na velkou, tak si vybrala místo u křoví, pak si to rozmyslela, že se jí tam nelíbí, že jsou tam nějaký divný cestičky a že si tedy vybere jiný místo a sešla k Meditovi do takovýho rigolu. V tu chvíli oba slyšeli hrozný rachot. Z křoví přesně v místě,  které Ráďa před malou chvílí opustila, vyběhl velký  černý medvěd a to nebylo vše. O chviličku později se z křoví vyřítil za černým medvědem grizzly, černýho medvěda, buď lovil, nebo vyháněl z území. Medit si ulevil něco jako doprdele. Oba medvědi se zastavili a zpozorovali Radku s Meditem, koukali na ně zvrchu směrem do rigolu, tam naštěstí aspoň rostly stromy s širokými kmeny, tak se za nimi mohli aspoň částečně schovat. Černý medvěd byl velkej, grizzly obrovkej. Všude se dočtete nebo vám lidi poradí, jak se chovat, když potkáte grizzliho, nebo medvěda černého. Nikdo vám neporadí, jak se zachovat, když je potkáte oba najednou. Je to jak z blbýho vtipu. Protože černého medvěda máte spíš zastrašit a na grizzliho mluvit klidně, vyhnout se očnímu kontaktu a pomalu ustupovat, tak ve chvíli, kdy jsou tam oba, ocitáte se ve schizofrenní situaci. Grizzli byl od pohledu nejsilnější účastník situace, Medit se proto obrátil nejdřív na něj, Ráďu za zádi, bear sprey v ruce, a začal ho česky přemlouvat, ať odejde. To se naštěstí po nějaký době povedlo. Černý medvěd ale zůstal. Tak se Meditovci snažili dělat větší a Medit na něj důrazně mluvil. Medvěd popošel o kus k nim, tak pokračovali, medvěd zas o kus blíž, tak Medit stříknul  bear sprey směrem k němu, medvěd zavětřil a zdálo se, že ho sprej spíš vábí, protože se pohnul ještě o kousek blíž. Pak ale nějak taktika zafungovala a medvěd i Mediti zašli odcházet na rozdílnou stranu. Teda fuj,tomu říkám příliš intenzivní zážitek. Zatím jsme nepotkali nikoho dalšího komu by se ppřihodilo něco podobného, včetně rodilejch Kanaďanů.  Pro Medity to byla hodně svízelná situace. Ostatně to ale musela být hodně netradiční situace i pro oba medvědy. Vsadím se, že medvědi taky předem netuší,  jak se zachovat,  když potkají medvěda jiného druhu a člověka zároveň. Každopádně od těchto nechtěných lesních setkání, vždy v lese poctivě vyřváváme, zvoníme a vůbec dost hlučíme, aby se takové nepříjemná situace neopakovala. Speciálně v místech spálenišť, kde rostou smrži, protože medvědům prý moc chutnají, jak jsme se dozvěděli.

Malý a pěkný políčko...ale pořád jsou malí..

Teď potřebujeme všichni trochu oddech a počkat až zaprší. Takže jedeme na pár dní k sousedům do Alberty do Jasperu a okolí. Medit s Radkou vyjeli už ráno (v pondělí 16. 5. 2016) do Prince George. My míříme ještě jednou do lesa na houby a připojíme se k nim večer a pak společně popojedem směrem k Jasperu. Po cestě někde přespíme blízko silnice.

Plnej kýbl smržů za celej den ve dvou -
a to jsme byli nejlepší v kempu...
ne nemá to zatim cenu...(čti 75 CAD)