Brandywine Falls
4. 5. 2016
Po náročném výletu na Panorama Ridge si dneska dáme trochu oraz. Vstáváme pozdě a pak chceme dnes jen přefotit vodopád Brandywine.
Popojedem tedy k vodopádu a hledáme stezku, jak se k nim dostat zespoda,
protože by tento pohled
měl být o dost působivější než je fotit ze shora.
Lyžovačka ve Whistleru
6. 5. - 7. 5. 2016
Ráno se probouzíme v kempu, balíme věci a vyrážíme do Whistleru
na lyžování. Je to teda dost zvláštní. Všude je teplo a příroda je v jarním rozpuku a my si
připravujem zimní výbavu. Dost nám už v autě překáží, tak se těšíme, že ji konečně zas využijem a nebudem ji
vozit zbytečně. Ve Whistleru se už lyžuje jen na Black Comb Mountain, tak je lyžování se slevou. Navíc jsme se dozvěděli, že máme ještě reciproční slevu pro pracovníky ostatních ski resortů. Tak nás celodenní ticket výjde asi jako ve Špindlu. No a to není vůbec špatný :) Spodek hory je už celej zelenej, ale stejně musíme nasadit lyže a první lanovka nás teprve veze k hranici sněhu.
Tam pokračuje další sedačka o něco výš, horní vlek ještě neotevřeli, tak chvíli jezdíme tady. Asi o hodinu později se necháme vytahnout až úplně nahoru a protože je jasno, je
tady nádherný výhled na hory kolem, tak si u Inustchuka, symbolu zimní olypiády, dáváme pívo. Kopec je ještě docela namrzlej, i když je asi dvacet stupňů. Přes noc ale celá hora vždy zmrzne, tak pauza s výhledem, kdy se do kopce opře pořádně slunce, vůbec není od věci. Sníh trochu povolil, tak se jezdí líp. Sníh je sice těžkej, tak je lyžování celkem namáhavý, ale být na lyžích zas ponějaký době, je moc fajn. Je čím dál tím větší horko, tak lyžujem jen v tričku a moc si to užíváme. 
Přestože máme hlad, protože jsme to
podcenili se svačinou, lyžujem až do zavíračky, která je kolem čtvrtý. Medit se ještě ke konci dne vrhá do terain parku. Na večer se vracíme do kempu.
Druhý den jedem lyžovat zas. Počasí opět nádherný. Všude kvetou kytky a
stromy. A my zas na lyžích, Mediti na
snowbordech, stoupáme za sněhem. Poučení tohoto dne je,
nejezdi nikdy za Meditem, protože můžeš dorazit do míst, odkud se budeš jen těžko dostávat. Ale jinak je
to zas super. Jelikož je víkend, jezdí víc lanovek, dokonce
i jedna kotva, kterou se necháváme vyvést na druhou stranu kopce, než jsme byli včera a pak ještě kus jdem pěšky, abychom se
rozhlédli za horizontem.
Je tu pár lidí a nápis, že pokud pro nás budou muset jet záchranáři, výjezd zaplatíme. Je to tu ale parádní. Takovej kotel obklopenej skálama. Dáváme si pivo na lavičce ze snowboardů, opalujem se a pak se vydáváme traverzem pár set metrů do prava, sníh je ideální pro nás lyžaře, nemáme totiž lyže do prašanu a na tomhle těžším sněhu nezapadáváme a můžem se teda společně s Meditama pustit směle z kopce dolů. Jupíí, to je fakt
perfektní. Skvělej požitek z jízdy. Jen když projedete kotlem, terén se narovná a stojí to hodně úsilí se dostat z těchto rovinatějších pasáží.
Navíc se sluníčko už dost činí, tak jsou tu pasáže úplně bez sněhu, každou chvíli tedy odepínáme lyže. Než se dostaneme zpět k nějaké lanovce, zabere asi třičtvrtě hodinu . Ale bylo
to fakt skvělý. Rozhodně to stálo za to. Zbytek
odpoledne pokračujem v lyžování. Akorát s Vojtou dnes končíme o chvilku dřív, jsme unavení a ještě nás čeká návštěva doktora, chcem aby se nám ještě někdo kouknul na naše stará zranění ze zimy. Moje záda a vojtovo zápěstí. Cestou dolů z Black Combu vidíme z lanovky
celkem velkého černého medvěda. V novinách jsme se taky dočetli a pak viděli velkou ceduli přímo na svahu, že se tu pohybuje couger. V Kanadě je příroda člověku fakt blízko! Po lyžovačce si domlouváme schůzku u doktora na zítra ráno a protože už se potřebujeme nutně umýt rozhodnem se, že zkusíme být statečný a umejeme se v
jezeře Alta přímo ve středu Whisleru. U jezera je park, kde je spousta lidí na pikniku, vyvenčit psy nebo děti, tak si raději vybíráme nenápadnější vstup na straně jezera. Překvapivě není ani tak studený, jak jsme čekali. Jen jsme nečekali, že budem tady v Kanadě jediný, kdo se v květnu koupe v jezeře :) Teď si ještě umýt hlavu, když jdem zítra k tomu lékaři. Vrátili jsme se asi kilák a půl k autu, vyzvedli kýbl, který máme připravený na sbírání hub a vybrali místo u řeky, kde mi Vojta
může spláchnout hlavu někam mimo vodu. Akorát to bylo místo, kde lidé vytahovali lodě z vody, tak na nás s pobavením koukalo pár posádek, který tady končili svojí projížďku. Říční voda byla daleko studenější než ta jezerní. Úplná ledárna. Hlava mi úplně zamrzala. Oba
jsme byli rádi, když mytí bylo u konce. Vracíme se do kempu,
ale je sobota, tak je tu narváno, nezbývá než přenocovat někde jinde.
Popojedem kousek dál ke kamenolomu a
tam je pěkný místo. Radka s Meditem potkali nějaký kamarády, tak nocujem s nima někde u jezera. My si s Vojou děláme oheň a večeři. Pak se podivujem, co je to na nebi za bílý kužel světla a bez toho, aniž bychom na to přišli, jdem spát. Když se pak potkáme s Meditovcema, ukazujou nám polární záři na foťáku. Co na nebi
vypadalo jako bílý kužel, bylo na foťáku zelený a fialový. Tak jsme svojí první polární záři zaspali. Na facebooku se pak vyvalila
hromada fotek s parádní polární září, ty byly ale pořízený až někdy kolem druhý ráno, to ale už i Radka s Meditem spali. No tak si na ní budem muset počkat někdy jindy.
 |
| Tak nezbytná olympijská! |
Žádné komentáře:
Okomentovat