Bella Coola

Bouře století u Puntzi Lake

4. 8. 2016

Posouváme se do Prince Williams, tady jen pořídíme nákupy, které jsme odmítli udělat v Prince George a dál pokračujeme na tolik opěvovanou a doporučovanou Bella Coolu. Doufali jsme v pěkné výhledy po cestě, ale nějak se nad námi stahují mračna a Vojta slibuje bouři století, tak nic moc kolem cesty nevidíme. K večeru dojíždíme na recreation site u Puntzi Lake. 

U Puntzi Lake letos v podstatě začínala sezóna smržů v Kanadě, ale podle toho, co nám lidi popisovali, spálený les sice plodil, ale na malý prostor tady bylo příliš mnoho lidí. Teď je tady příliš mnoho komárů, docela nás sužují. A navíc přichází i slibovaná bouře století. A nejen jedna, obklopilo nás hned několik bouří. Dlouho se držíme v jejich oku. Všude okolo temno a spousta blesků, jen nad námi ještě modré nebe. Vyndali jsme si rozkládací křesílka a pozorujeme bouři před námi, za námi, nad jezerem, před jezerem, za jezerem. Zvláštně se mraky a vítr točí a obrací, ještě stíháme uvařit čínskou polívku,než nás to spláchne taky. Jdeme spát už kolem deváté, co jinak dělat uprostřed běsnící bouře. Snad to Davida ve stanu neodvane. Ráno se probouzíme rozlámaní a nevyspalí. Naprosto evidentně tady bylo indiánské pohřebiště, jelikož jsme měli v noci všichni noční můry.

Bella Coola

5. 8. 2016

Dojíždíme do Bella Cooly highwaií 20 a výhledy po cestě tedy nic moc. V brožuře sice píšou, že by to mělo být the driving adventure of a lifetime, jenže nad námi se celý den drží špatné počasí. Přece jenom to ale trochu dobrodružný je, jezdit v husté mlze a dešti po gravelu nad prudkými srázy trochu zvedá adrenalin :) Jo a ještě jsme potkali lišku. První věc, kterou v údolí Bella Coola podnikáme, je návštěva vyhlídky na Clayton Falls na úplném konci cesty, až u moře. 

Vodopády docela pěkný, akorát nás tady zastihl olbřímý liják. Stojíme tady pod mohutným stromem v deštném pralese jako koně a čekáme až slejvák přestane. Aspoň jsme tu při tom čekání našli pár lišek, tak si jimi můžeme zpestřit jídelníček. Bella Coola, stejně jako Vancouver Island je známá pro velký výskyt těchto hub. Ale nejsou to lišky jako známe u nás, ale pořádný mackové. Konečně déšť trochu odezněl, tak se jdeme podívat ještě na moře, už jsme ho delší dobu neviděli. A hele, ve vodě tady skotačí skupinky tuleňů. Pěkný. Teď musíme vyřešit, kde budeme dnes spát. Jedeme zpět do městečka Bella Coola a u místního infocentra googlíme kempy. Nejlépe vypadá Rip Rap kemp v nedalekém městečku Hagensborg. Hagensborg je původní norské osídlení z přelomu 19. A 20. Století. Norští osadníci se usadili v údolí Bella Coola, protože jim místní krajina plná fjordů a ledovců připomínala jejich domovinu. Barevné dřevěné domečky navíc nenechávají nikoho na pochybách o tom, že tady žijí potomci Norů. Hned po příjezdu do kempu je jasné, že jsme ubytování vybrali dobře. Rozumná cena, příjemní majitelé a pěkný čistý campground v krásné přírodě, co víc si můžeme přát. No možná jen trochu lepší počasí :) A to se taky dostavuje. Po celodenním pršení se nám na večerní oheň docela hezky vyčasilo.

Odegaard Falls

6. 8. 2016

Ráno je v údolí zase ošklivo. My jedeme na výlet do kopců, tak uvidíme, jak bude tam. A taky nás čeká asi dvacet kilometrů po nezpevněné cestě, tak to bude asi teprv zajímavý. Ještě máme v živé paměti náš poslední defekt. Odbočka na vodopády je jen pár kilometrů za městem a pak už začíná dost výživný gravel Nusatsum Forest Road. Cesta skutečně není vůbec pěkná. Jedeme šnečím tempem asi sedm kilometrů za hodinu, abychom někde nenechali podvozek nebo neprorazili olejovou vanu. Drncání se zdá docela nekonečné. Trvá nám hodinu a půl než dokodrcáme k trail headu. 

Vyrážíme k dva kilometry vzdáleným vodopádům. Cesta je to krásná. Vede mechovým lesem se vzrostlými stromy a všude kolem cesty rostou obří hřiby. Fakt jak z pohádky. Nejprv přicházíme k mostu, kde je první výhled na vodopády. 

Výhled nás jen naláká jít ještě na horní vyhlídku, blíž k vodopádům. Odtud vypadají ještě působivěji. Krásné, sluncem ozářené, 175 metrů vysoké vodopády uprostřed divočiny. Nádhera! 

Od vodopádů chceme ještě pokračovat autem kousek po cestě směrem k Ape Lake a ledovcovému poli Monarch, ale asi po dvou kilometrech jízdy jsme nuceni vystoupit kvůli šílenému příkopu přes cestu, pokus o jeho přejetí se nám zdá příliš riskantní. I když jsou tu i tací střelci, kteří přes tuhle bariéru přejeli i s nižším autem než máme my. O nic nejde, je krásně a příroda okolo je překrásná, jen se asi nedostaneme tak daleko, jak jsme plánovali. Chceme v Bella Coole stihnout liquor store, který zavírá v šest a pak otvírá až po víkendu, takže pokud počítáme, že cesta zpátky nám zas zabere hodinu a půl, tak máme asi půl hodiny na to jít směrem k ledovci a asi další půl hodinu na to se vrátit k autu. Za půl hodiny chůze subalpinskou krajinou jsme došli akorát k menšímu jezírku, tady se otáčíme a vracíme se k autu. Pěkná procházka s ledovcem v pozadí.

U příkopu nasedáme a opět šnečím tempem vyrážíme výmolicí do údolí. Bojíme se jestli dojedeme, nejen kvůli stavu cesty, ale taky proto, že jsme jako správní idioti nevzali před cestou benzín, takže máme tak tak na dojezd k první benzině. Člověk by řekl, že se po zkušenostech poučíme, ale ne. Nejhorší úsek je ale už za námi a David přidává plyn, abychom to stihli do likáče. Přijíždíme tam asi za dvě minuty šest. Kluci jdou dovnitř a prodavačky vevnitř zhasínají, ale ještě je jako poslední zákazníky vezmou. Docela je tu před zavíračkou živo :) Tak pivo na večer máme, tak ještě ten benzín. V okolí jsou tady jen dvě pumpy a ta v Bella Coole už je zavřená. Snad budou mít otevřeno Indiáni. A snad ještě těch pár kilometrů dojedeme. Uff, dojeli jsme na výpary a je i otevřeno. Tak to by bylo. Vracíme se do Rip Rap kempu. Docela prší. Celý den je v údolí zataženo. Nahoře jsme ale měli krásně slunečno. Ještěže jsme dnes vyrazili do kopců. Do kempu se teď ještě přihnala bouřka. Po ní už se ale začíná počasí vylepšovat. Tak nakonec budeme mít u ohýnku jasno. K večernímu zevlování si děláme tradiční houbovku z pravých hřibů,které jsme našli u vodopádů a po ní jsme ještě dostali chuť na na ohni pečenou pizzu jako chuťovku k pivu. No není na světě krásně?!

Objevování údolí Bella Coola pokračuje

7. 8. 2016

Hned po ránu jsme si nadělili 500 metrů převýšení na necelých čtyřech kilometrech, chceme se na Bella Coolu podívat svrchu. K tomu nám poslouží cesta Snooka Creek Trail- West. Cesta nejprve vede temným a hustě zarostlým lesem, než s postupným stoupáním porost prořídne, krajina se projasní a zas se ocitneme v idylickém lese se svěže zeleným mechem jako včera. Zas máme na výlet pěkně. Asi za hodinku dorazíme na vyhlídku, kde potkáváme bláznivého staršího Australana, který povětšinou chodí sám na výlety a hluk na zastrašení medvědů a ostatních zvířat nedělá, protože je chce potkat. Vyhlídka pěkná na městečko a moře, ale zespoda je možná přece jenom pohled hezčí. 

Ale samotná cesta pohádkovým lesem byla moc fajn. Běžíme dolů. Ještě toho chceme dnes stihnout víc. Teď se chceme jít podívat na obrovské cedry ve Walker Island Park, nejprv jsme zavítali k řece plné lososů nedaleko baseballového hřiště. Lososi pěkný, ale medvědi nikde. Teď zkusíme najít Big Cedars. Vzali jsme to ale nějakou blbou cestou a vyplivlo nás to u místního polního letiště, kde cesta po pár kilometrech skončila, tak to musíme otočit. 

Krátkou procházku jsme si tak prodloužili asi na dvě hodiny. Navíc jsme šli nepřehledným lesem, hustým křovím a loukou s vysoce vzrostlou trávou a to s vědomím, že údolí Bella Coola je plné medvědů, nám kromě faktu, že jsme se tak trochu ztratili, na klidu moc nepřidalo :) Ještě trocha bloudění a teď už jsme ale obří stromy, které jsou součástí Great Bear Rainforest, našli. Jsou to krásní velikáni. My je známe z Vancouver Island, ale David takhle velké cedry ještě neviděl. Stejně je to vždycky pěkný vidět takové pamětníky, kteří jsou po staletí němými svědky střídání lidských osadníků. No nic dáme si kafčo a svačinu a vyrážíme najít rec. Site McCall Flats, kde chceme strávit dnešní noc na cestě z Bella Cooly. Odbočujeme ze silnice 20 a jedeme zas docela špatnou šotolinou k tábořišti. V jednom úseku musíme přebrodit přes potok, tak se trochu obáváme, zda se nám to podaří bez šrámu. Daří se nám to docela v pohodě, jen nás překvapil jeden trošku větší šutr, který nebyl moc vidět. Zítra budeme muset brod trochu přeskládat, než se přes něj vydáme. Asi po šesti kilometrech se ocitáme na krásném, ale trochu pochmurně působícím tábořišti. Kemp je celkem rozlehlý, ale není tady ani noha. No vlastně jsou tu nohy jenom komáří a to ve velmi početném množství. Po prozkoumání okolí ještě objevujeme, že tady u řeky byly nohy černého medvěda a ne moc dávno. Asi šel zkontrolovat, jestli už lososi táhnou. Radši vyndaváme bear spray na stůl, než se pustíme do vaření těstovin s lososovou konzervou a olivou. Po večeři jdeme s pytlačkou taky kouknou, jestli už to lososi dotáhli až sem. Po asi dvou hodinách marného čekání, vidíme, že asi ne. Už se nám setmělo. Chvíli sedíme u ohníčku a pak jdeme spát. Kolem dvanácté nás budí Davidův zoufalý křik ze stanu. Je to to jediné, co ruší jinak hrobové ticho ve ztemnělém lese. Ježišmarjá co se děje. Vyděšení, že ho morduje medvěd, otvíráme dveře, voláme na něj nazpátek, rozhlížíme se po medvědech. Mráz nám běhá po zádech. Bojíme se, že budeme muset absolvovat boj s medvědem o Davida. Ale medvěd nikde, stan neporušený, David spící. Uff, asi jen nějaká hrozná noční můra. Asi zas nocujeme na indiánském pohřebišti.

Lidská laskavost

8. 8. 2016

Ráno vstáváme v sedm. David nebyl sežrán medvědem, tak dokonce i všichni :) Fuj to nás včera ale vyděsil. Zas hned po ránu jdeme na kratší pěti kilometrový výlet k zavěšenému mostu nad Burnt Bridge Creek. První asi dva kilometry jsou součástí cesty Mackenzie Heritage Trail. Tuto  původní starobylou stezku používali obchodníci s tukem a pravděpodobně po ní vedly i kroky sira Alexandera Mackenzieho při jeho známé expedici v roce 1793, kdy objevoval kanadské vnitrozemí. Cesta je to příjemná s nevelkým stoupáním, zakončená vyhlídkou, ze které dnes kvůli nepěknému počasí není skoro nic vidět. No nevadí, aspoň jsme se protáhli. 

Teď se jdeme nedaleko od trail headu opláchnout do řeky, u mostu je tu docela dobrý přístup. Svěží vyrážíme dál a hele zas se tu objevil bláznivý ozák ze včerejška. O pár kilometrů dál jdeme ještě na krátkou procházku ke Kettle Pond, les je tu pěkný a na konci se nachází malé lesní jezírko. Ale nic extra zajímavého tu není. Po návratu k autu zase potkáváme Australana, jako kdyby nás pronásledoval :) Sdělili jsme mu naše dojmy z Kettle Pondu a stejně se tam vydal podívat. Nás už teď zas čeká velká štreka zpátky do Williams Lake. Nejprve nás potkává hrozivý slejvák, pak se ale  přichází sluníčko, tak to máme i s kocháním po cestě. Ve Williams Lake děláme nákup, laundry a rezervujeme kemp v Jasperu na pozítří a jede se dál k našemu dnešnímu nocležišti.Vybrali jsme rec.site někde mezi Williams Lake a 100 Mile House spravovaný dobrovolnými hasiči. Jako jeden z mála je placený (pokud někdo přijde- není tu selfregistration), cena je jen asi 12 dolarů. Chimney Lake North je moc hezký kemp u pěkného jezera. Přijíždíme tam už skoro za tmy, ale místo jsme ještě našli. A kromě volného místa jsme tu taky našli hrozně milé lidi. Nejprv za námi přichází starší paní a hned nám nabízí, že nám přinese nějaký led na vychlazení piva. Parkuje v RV na  sousedním kempovišti. Hromadu let na toto místo jezdívala s manželem, ten ale loni zemřel, tak v tradici pokračuje aspoň sama. Je to smutný a hezký zároveň. Navíc nám sdělila, že ji je 84 let, což je dost neuvěřitelný, protože je ohromně vitální a vypadá tak na 60. Když se pak s námi rozloučí, jdeme hledat dřevo na oheň. Moc ho po okolí není, ale to vůbec nevadí, protože za námi přichází další soused s plnou náručí suchého dřeva. On ho prý už nepotřebuje a nám se bude hodit. Moc poděkujeme a nemůžeme uvěřit vlastnímu štěstí a lidské laskavosti. Studené pivo a suché dřevo jsou základem pro hezký večer. Lidi jsou fajn. Zítra nás navíc čekají další skvělí lidé Ema s Ivanem, o kterých už jsem taky psala. A pak Canadian Rockies, jeden z nejkrásnějších koutů naší planety. Zkrátka, je na co se těšit.