St. Mark´ s Summit

Opouštíme Vancouver Island

30. 4. 2016

BC Ferry na cestě z Vanu do Nanaima

Dnes odpoledne vyrážíme po půl roce z našeho dočasného bydliště na Vancouver Island. Sbalili jsme všechny naše krámy, které jsme nashromáždili za šest měsíců a nacpali jsme auto skoro až k prasknutí. Teď míříme na trajekt v 7h večer. Zítra nás čeká výšlap od olympijského střediska Cypress Mountain na vyhlídku St. Mark´ s Summit. Dnes ale už jen potřebujem někde přespat. Na mainland dorážíme, když už se skoro stmívá a jedem do kopce až k vyhlídce, ze které je parádní výhled na noční Vancouver. Je tu docela mumraj. Spousta asiatů s telefony a selfie tyčkami. Společně asi s dalšími 50 lidmi koukáme na pěkně nasvícený Lions Gate Bridge a celé město. Jen nás trochu překvapuje, že mrakodrapy dost splývají s ostatními budovami.

Lions Gate Bridge a noční Vancouver

Na vyhlídce by se dalo možná i přespat, ale je to krajní varinta,protože je tu dost rušno. Dle navigace ještě před Cypress Mountain mají být dvě parkoviště. Tak nafotíme Vancouver a jedeme dál. Zkoušíme parkoviště, který na mapě vypadá jako klička a z něj se vyklube piknik place se spoustou laviček a stolků a jsou tu jen dvě auta. Tak to vypadá dobře. Teď v noci už těžko seženem lepší místo na spaní, tak se snažíme ignorovat cedulky s nápisy No overnight parking a No camping. Auta odjíždějí a my tu zůstáváme sami. Berem pivo a večeři a jdem se najíst na jednu z laviček. Chvíli jíme, když začneme přemýšlet, jak moc by asi voněly a chutnaly naše asijský nudle mědvědům. Jsme asi tak 300 metrů od auta, exponovaný na otevřený pláni a teď nám každej balvan připadá, jak čekající medvěd. Balíme nudle a zrychleným nervozním krokem se vracíme k autu. A jdem radši do auta zkouknout seriál před spaním. Asi po půl hodině příjíždí na parkoviště auto, zhasíná světla. Tenhle truck jsme tu ale už viděli, jen se tu otáčel chvíli potom, co jsme přijeli, radši vypínáme notebook a napjatě čekáme, co to má být. Kdo má důvod k tomu, aby na parkovišti nebyl vidět. Před tím odjel, když tu viděl auta a teď raději vypnul světla, když přijížděl, protože si myslel, že tu nikdo není, tím pádem si našeho auta zaparkováného pod stromy nevšiml. Sice je tma, ale osvětlený Vancouver nám umožňuje pozorovat, co ta osoba dělá. Kouří u auta, teď přechází k odpadkovému koši, hledá v něm a něco vyndavá. My se v autě snažíme nedutat a připravujem pepřák. Teď se se svým úlovkem vrací zpět k autu a po chvíli odjíždí. Co to zas bylo?! To se asi nikdy nedovíme, možná to ani vědět nechceme.

Nečekané probuzení

1. 5. 2016

Ráno nás budí zvuk hlasitý hudby asi v půl sedmý. Budík máme nařízený na osmou, tak to moc nekvitujem. Říkáme si, co je to za vola, co si tady brzo ráno přijel pouštět z auta nahlas bubny. Rozhlížíme se kolem, jsou tu dvě auta, ani jedno nevypadá, že by to hrálo z něj. Navíc to zní víc jako naživo než z repráku. Vylezeme z auta a k našemu údivu, si tady nějaký magor přijel hned po ránu zahrát na bicí.

Musel tu být už někdy v šest, aby celou soustavu vyložil a sestavil. Ještě u nás při výjezdu z parkoviště zastavuje to druhé auto, starší pán, který sem přijel vyvenčit psy. A říká nám, že sem jezdí celkem pravidelně mnoho let, ale tohle, že ještě nezažil. To jsme ale měli klidu :) No tak nevíme, jestli tohle piknikový místo bylo dobrou volbou na přespání. Když už jsme ale takhle pěkně vzhůru, posnídáme, sbalíme věci a jedem k výchozímu bodu našeho výletu. Je tu zatím jen pár aut. Nazouváme pohory a vzhůru do kopce. Teď potkáváme mladej pár, který se nám po chvíli přizná, že jsou Češi a že už nás slyšeli mluvit česky dole. No tak asi ne všichni Češi se chtějí potkávat s Čechama :) Anička s Petrem taky míří na St. Mark´s. Petr má prapodivný fotící stroj, který nás tak zaujal, že jsme si asi nevšimli, že z tohoto místa je parádní výhled na dvě kamenné přírodní věže. Jmenují se Lions Gate a vypadají trochu jako trosky. A tak nám konečně docvaklo podle čeho se jmenuje Vancouverský most.

Lions Gate - tak trochu trosky

Z tohoto místa stoupáme dál, po chvíli začíná přibývat na cestě dost sněhu, tak to místama dost klouže. Letos bylo asi sněhu všude dost, když tu leží i v květnu. Asi po dvou hodinách přicházíme nahoru. Je tu parádní výhled na Sunshine Coast, na které jsme koukali celou zimu z Vancouver Island, akorát z druhé strany. A je pěkně vidět přes moře i Vancouver Island. Tak zas focení, po chvíli na vyhlídku dorážejí i Petr s Aničkou a přebírají štafetu ve focení se svýmdivnofotostrojem :) Vyhlídka dobyta, tak se můžem vrátit. Cestou dolů potkáváme mraky lidí, je neděle, tak to není nikterak divný. Tak si ale říkáme, že jsme nakonec rádi, že nás ten bubeník vzbudil tak brzo :)

Panorama z vrcholu St.Mark´s Summit

Vrátili jsme se k autu asi po pěti hodinách a teď už nás jen čeká popojet k Wistleru, kde se máme po půl roce potkat s Ráďou a Meditem. Cestou ale ještě jednou zastavujeme na včerejší vyhlídce na Vancouver, abychom se na město podívali za dne.

Pohled na Vancouver s Mt. Baker