Tofino

24. 4. 2016

Kohokoliv se na Vancouver Island zeptáte kam na výlet, pošle vás do Tofina. Když jsme tam byli poprvé my, neměli jsme vůbec štěstí na počasí. Chytl nás tam silný déšť a bylo zataženo a z Tofina jsme toho moc neviděli. Moc jsme proto nechápali,proč to lidé považují za takovej zázrak. Po konci sezóny nám ale ještě zbyl nějaký ten čas před tím, než opustíme Ostrov, a tak jsme si řekli, že dáme Tofinu ještě šanci.

Sbalili jsme věci na kempování a našeho kanadskýho kolegu vlekaře, Travise (který má německý příjmení, český kořeny a pije jak Dán :) a vyrazili, když počasí  ukázalo tři slunečný dny za sebou. Do Tofina dorážíme v neděli večer a pro kempování si vybíráme moc pěknej kemp Bella Pacifica. Na recepci už nikdo není, jen tu je seznam tábořišť, ze kterých si můžem vybrat a zaplatit až ráno (cca 30 dolarů za auto mimo sezónu, přes 50 v létě, pořád ale lepší než 40 dolarů za osobu v hostelu). Projíždíme kempem, kterej je teda hrozně obrovskej, je tady asi tak 150 míst na stanování. Kemp je překvapivě plnej lidí na to, že je ještě duben a neděle večer. Zabrousili jsme až na samej okraj pláže, kde si vybíráme moc hezký místo. Juchů zas kempování na pláži.

Každý místo má přívod pitné vody, elektrickou zásuvku, železný kruh na táborák a lavici se stolem. Ke spokojenosti už nám chybí jen dřevo na oheň. Jak je tu ale spousta lidí, tak už je zas skoro všechno vybraný a co není, je dost mokrý. Přesto něco nasbíráme a snažíme se rozdělat oheň, protože jsme s sebou vzali maso na hambáče a rádi bychom si je opekli. Ale oheň zas spíš kouří než hoří jako ten první, kterej jsme letos dělali na Cape Scott. Mezi tím za náma dorazil náš bývalý skotský spolubydlící z Courtenay, Sam, kterej se na letní sezónu přesunul do Tofina. Sice jsme se neviděli jen asi dva týdny, ale řádně jsme naše shledání zapili. Po několika hodinách jsme naše snažení o normální oheň vzdali a opekli hambáče na pánvičce na plynovým vařiči.

Lone Cone

25. 4. 2016

Dnes máme naplánovaný výlet na Lone Cone. To je taková ostrovní hora přímo na proti Tofinu. Převýšení 730 metrů asi na 2 km, ale pak má být ze shora výhled 360 stupňů dle oficiálních stránek Tofina. Jediná nevýhoda je, že je nutný se tam dopravit watertaxíkem, což je docela drahá sranda. 39 dolarů za taxi za osobu za 15 minut tam a 15 minut zpátky plus dalších deset za osobu Indiánům za vstup na jejich území. Nemá cenu zkoušet víc společností, všude je to stejný. (Co fungovalo v Jižní Americe, to v Severní nefunguje.) Na ostrov dorážíme chvilku po dvanáctý. A začíná se stoupat. Zas je to klasická cesta deštným lesem plná bahna, spadaných stromů, občas někde provaz. Za hodinu a třičtvrtě se dolopotíme až nahoru a jsme odměněni krásným rozhledem a pivem v plechovce, co si nesem s sebou. Trochu nám chybí taková ta česká klasika, kdy na skoro každým kopci člověk najde rozhlednu a točený pivo :) Ale nevadí, i tak je tady nádherně. Ale oproti očekávání kopec je dost zalesněnej, je tu jen pár skalnatých výběžků, který jsou obsypaný lidmi, přesto se nám podařilo najít jeden bez lidí, akorát tak pro nás dva. Výhled nádhernej na Tofino a nespočet malých ostrůvků, který ho obklopujou.

Jen není rozhodně vidět 360 stupňů, ale sotva 180, ale to nám bohatě stačí. Tak tady spokojeně kydlíme a fotíme. Watertaxi máme domluvený na 5h a počítáme, že nám to dolu zabere jen asi hodinu. Ve čtyři tedy vyrážíme dolů. Sestupujem, ale jde nám to nějak pomalu, čas se nám pořád zkracuje a konec kopce v nedohlednu, začínáme být trochu nervózní a snažíme se zrychlit, to jde ale v tom terénu dost stěží. Když se dostanem do rovinatější části, přecházíme v běh. Není to moc příjemný běhat v pohorkách, jsou těžký a stříká na nás bahno, ale co můžem dělat, potřebujem stihnout odvoz. Celý zplavený a se zabahněnýma nohama pomalu až ke kolenům, dobíháme k molu, kde kotví náš taxík. Watertaxikář nám oznamuje, že nám zbývá asi 40 vteřin. To bylo těsný. Po návratu do Tofina se shledáme s Travisem, pak následuje povinná zastávka v liquor storu a jede se zas kempovat na pláž. Kluci jestě popojedou do blízkého lesa nasbírat suchý dřevo. Oheň je teda daleko lepší než včera. Už se nám tam pečou klobásky...

Rybářské sítě

26. 4. 2016

Vstáváme až kolem půl desátý. Nejprv se zas shledáváme se Samem, který nás zavede do místní hippie komunity, kde shodou okolností teď žije jeden náš kolega z práce Chris. Místo je to teda dost zajímavý, je to hned vedle kempu, kde jsme teď spali. Žije tu pár lidí ve starých autech, camper-vanech, stanech či autobusech. Pěstujou tu v lese nějakou zeleninu a první co potkáte, je cedule, kde je napsáno no alcohol. Tak se ptáme, proč se tady nesmí pít, nějak nám to nesedí k hippie životu. (Travis schovává plechovku piva do kapsy:) A Chris nám říká, že když se tu pít mohlo, tak to bylo opravdu šílený, takže to radši zakázali :) V průběhu naší "návštěvy" přečerpávali místní hipíci žumpu pomocí vysavače, tak tu byl pěknej smrádek. Po návštěvě tohoto prapodivného místa vymýšlíme, co podniknem. Slyšeli jsme, že jsou tu někde v lese zavěšený rybářský sítě v korunách stromů s výhledem na moře. To zní dobře. Od Chrise jsme si ještě nechali poradit, kde to je, protože se to prý těžko hledá. Někde za místním minipivovarem je vrakoviště aut, kde se zaparkuje a pak se máme vydat cestou přímo rovně a sítě jsou kousek za mostem ze spadlé klády. Cesta je zas plná bahna, kořenů, musíme přelézat a podlézat stromy a šplhat po laně. Travis je trochu opilej a nechce se vzdát plechovky piva v ruce ani při šplhání a Sam je zhulenej, tak je s nima fakt sranda.

Pořád něco hrozně vtipně komentujou. Zrovna narážíme na ten most vytvořený ze spadlého stromu, přecházíme ho a poračujem po cestě rovně. Jdeme další asi půl hodinu a ocitáme se na pláži a začínáme tušit, že asi nejdem úplně dobře. Zkusíme se vrátit a odbočit trochu jinde, jdem zas chvilku a sítě furt nikde. Tak zase vracení. A zas zkoušíme jinou odbočku a teď už se opravdu motáme a ta pralesní cesta vypadá všude stejně a  Sam s Travisem začínají být unavený a trochu remcaj, ale odmítaj hledání sítí vzdát.

Do toho střídavě potkáváme dva kluky stejně zmatený a ztracený jak my. Tak se tu v šesti lidech motáme ještě asi další hodinu, než Sam zavolá Chrisovi, že jsme se ztratili, jestli nám tu cestu nemůže popsat znova. A teď z Chrise vypadne důležitý detail, který před tím vynechal, že za tím mostem z klády jsme měli odbočit prudce doprava a pak, že už je to asi jen deset minut. No tak teď už víme kudy, jen zbývá najít tu cestičku, kterou jsme sem přišli, abychom se mohli vrátit k tomu mostu. To nám trvá zas asi třičtvrtě hodiny, pak půl hodiny zpět a deset dalších minut na správné cestě a konečně jsme to našli. Asi po čtyřech hodinách místo půl hoďky :) Vylezeme po stromě do sítí a je to tu fakt parádní. Výhled na moře sice skromnej, ale spousta zábavy v sítích. Z menších sítí umístěných výš se dá skočit do největší sítě, která je sice nejníž, ale stejně několik metrů nad zemí. Na to má odvahu jen Vojta :) Chvíli ještě blbnem, než se vydáme na zpátek.  Zas se vracíme do toho samýho kempu,  recepce už má opět zavřeno, tak si zas jen vyzvedneme papír s místama, který jsou volný, bohužel už nezbylo žádný místo na pláži, ale našli jsme pěkný místo v lese. Tak si zas děláme ohýnek, máme pivo a klobásy a plněný brambory a je to báječný.

Loučení se Samem

27. 4. 2016

Dnes se už jen musíme rozloučit se Samem, bude nám chybět, byl nám dobrým spoubydlícím celých pět měsíců, hrával nám i na kytaru. Vracíme se s Travisem zpět do Courtenay. Ale Tofino jsme si tentokrát opravdu užili. Je to moc pěkný místo, když neprší. Sice jsme nezkoušeli surf, díky němuž je Tofino známý, ale přesto to bylo fajn. Jelikož si sem lidi jezděj hlavně užívat, tak je tu snad nějvětší koncentrace divnolidí a zevláků v BC (možná i v celé Kanadě) :D A život tu plyne pomalu a pohodově.