Houbařina těžká dřina - Morels Hunting vol II.

Houby II.

9. 6. - 19. 6. 2016

Na houby to máme asi 130 km od horkých pramenů. Dnes bychom tam chtěli jen dojet a trochu se tam porozhlédnout, popř.najít Medity. To možná ale ještě bude zajímavé, protože mimo města není nikde signál, tak se nemáme, jak domluvit. Takže to nemusíme teď řešit a uvidíme až na místě. Teď máme po cestě na spáleniště vyhlédnuté ještě jedny vodopády, na které bychom se chtěli podívat Smith River Falls, asi jen 30 km odsud. Na štěrkové cestě, která vede k vodopádům, jsme potkali čerstvě spadlý strom, který nám odřízl cestu a donutil nás vystoupit. A pak jsme tam trochu  bloudili,ale nakonec jsme je našli. Vodopády byly liduprázdné, kromě nás a jedné kanadské televize, která natáčela nějaký pořad o rybách, jsme tu nikoho nepotkali. Trochu jsme jim lezli do záběru, protože jsme moc nechápali, co zrovna natáčejí. Sehrávali tam scénky s herci, jakože děda ukazuje obtloustlému vnukovi, kde by měly být ryby nebo něco na ten způsob. A používali k tomu i drony a tvářeli se blahoskloně, že nám dovolí si řeku a vodopády taky vyfotit :) Sešli jsme přímo i k vodopádům dolů k řece. Cesta to byla dlouhá jen asi kilometr a půl, ale za to celkem prudkým kopcem dolů. Dřív tady byly schody, ty ale shořely pár let zpátky a nové tu nikdo zatím nepostavil.

Po vyfocení moc pěkných Smith River Falls můžeme pokračovat v naší cestě na spáleniště. A hele stádo bizonů u silnice, povaluje se jen pár kilometrů od spáleniště. To je exotika :)

Na spáleniště dojíždíme asi ve tři hodiny odpoledne. Do spáleniště vedou dvě cesty, tak zkusíme nejprve tu pravou. Jedeme po prašné cestě plné výmolů několik kilometrů až k velkému výmolu, který nejsme schopný projet naším autem a parkujeme tedy v improvizovaném tábořišti těsně před výmolem. A hele Medití auto. Zaparkujeme hned vedle nich a vyrazíme se podívat do lesa, jak to tam vypadá se smržema. Hledáme pár hodin a vracíme se k autu kolem osmé. Něco jsme našli, žádná sláva, ale asi to zkusíme na pár dní a uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Mediti nikde. Vaříme si večeři a čekáme. Zapopelený a v houbařským loveckým oblečení se ukážou až před desátou večerní. Tady je ale světlo jak ve dne až tak do dvou do rána a tma tu není vůbec, takže se dá klidně houbařit skoro celou noc.Tak zas shledání po čtrnácti dnech. Mediti už ale vydělali na benzín na cestu na sever, tak už zas zítra odjíždějí. Dáváme společně pivo, vyprávíme si, co jsme zažili za poslední dva týdny a jak to chodí na spáleništi a jdeme spát za světla asi v jednu ráno.

Další den odpoledne Medit s Radkou odjíždějí a my se posouváme na druhou cestu, co tu je a budeme zkoušet hledat tam,protože na té první to stálo docela za prd. Budujeme tábor u cesty nad prudkým kopcem, kousek od jednoho výkupce a nad krásným jezerem. Naučený z Kanady, že můžem vše v klidu nehlídané kdekoliv nechat, zanecháváme na našem novém tábořišti stolek a skládací židle, abychom dali lidem na vědomí, že tam teď přebýváme my. Odpoledne se vracíme z hub, místo nám nikdo nezabral, ale stolek i s židlema zmizel. No bezva. Kde teď asi uprostřed divočiny máme sehnat nové?! Ale náladu nám to zkazilo jen trochu, stejně každé ráno vstáváme brzy a vyrážíme do spáleného lesa. Prvních pár dní se neustále zlepšujem a nosíme čím dál tím víc hub. Na spáleništi je hned několik mushroom buyerů, tak postupně zkoušíme, jaké bonusy nám nabídnou, když jim budem nosit houby. Někdo dává pivo, někdo dýško, někdo nabízí pitnou vodu, které je tady nedostatek a někdo se zas hrozně šťourá v donesených houbách a okrajuje je a vyhazuje a nenabízí vůbec nic navíc. Nakonec je stejně nejlepší buyer, kterému jsme nejblíž. Navíc prudký kopec, který jsme osídlili, je postupem času stále hůře sjízdný, tak nám vyhovuje, že za výkupcem nemusíme jezdit a jen mu houby sneseme z kopce dolů. Při té příležitosti se každý večer myjeme v tom krásným, ledovým jezeře s průzračnou vodou. Kromě nás je na spáleništi ještě asi dalších 40 Čechů, spousta Quebečanů a Indiánů. Takže tady člověk  kromě angličtiny a francouštiny slyší často ještě i svůj rodný jazyk. Pár dní sbírání docela jde.

Pak ale houby vypadají čím dál tím hůř a nové moc nedorůstají. Náš úlovek už není takový. Najít houby je těžší a těžší. Musí se jít hodně daleko a do těžkého terénu, přelézat klády nebo na nich balancovat, což není vůbec jednoduchý s kýblem v ruce. Pak příjdou dva deštivé dny. Jeden jedeme do města na nákup a další si vylepšujeme naše tábořiště. Dokonce jsme si ztloukli dřevěný stolek i s poličkou (vyráběný o půlnoci-taky podle toho trochu vypadal :), ohniště vylepšili o kotlíkový závěs, natáhli plachtu.

Po deštivých dnech se začíná počasí zlepšovat, je teplo, ale houby to nijak asi nepřesvědčilo k růstu. Některé druhy smržů přestaly růst úplně. Sice začaly naopak růst dva nové, ale ne v dostatečném množství. Stejně ale zkoušíme sbírat ještě pár dní, ale nemá to zlepšující se tendenci. Právě spíš naopak. Takže se po deseti dnech rozhodneme, že už toho máme tak akorát dost. Jsme unavení a popel nejde studenou jezerní vodou zcela umýt.

Auto už taky potřebuje trochu dát do kupy a potřebujeme si vyprat. Prostě je toho tak akorát. A houby vypadaj, že už to taky úplně vzdaly. Poslední úlovky jsme našli po hrozném lopocení v polomech a v děsně prudkým kopci.A už to vypadá, že moc nový nebudou.

Je na čase se pohnout dál. Alespoň jsme zas získali zpět náš stolek s židlema, v to už jsme ani nedoufali. Už pár dní jsme měli podezření na jedny lidi na začátku spáleniště, kde se nám zdálo, že tam vzadu mají zastrčený podobný dřevěný rozkládací stolek jako byl ten náš. Jelikož jsme  ho vyráběli sami, dokážeme ho zcela jistě poznat, až ho uvidíme zblízka. Asi dva dny před našim odjezdem nebyl nikdo doma, když jsme jeli kolem, tak Vojta vlezl mezi jejich stany a skutečně tam našel, jak židle, tak stolek. Rychle jsme je naložili do auta a ani jsme si nevšimli, že tam jeden ze zlodějů nechal celkem pěknej termohrnek v držáčku na pivo. O pár dní později jsme ho věnovali do Thrifth Storu ve Whitehorsu, snad někomu udělá radost.

Poznámka: Jo a ani na spáleniště se člověk nemusí mít špatně. Je libo caesar nebo pizzu?